“No tak co, miláčku, budeš na mě čekat?”
Podsaditý nepříjemný nabušený týpek s rozpláclým obličejem boxera mluví do telefonu a vůbec si mne nevšímá.
“Co budeš chtít na večeři? Nevíš? Nevíš, co budeš chtít na večeři? Tak já přijedu a něco vymyslíme, jo? Ještě půl hodiny pojedu. Tak co. Budeš čekat?”
Jak to dopadlo jsem nezjistila. Neodvážila jsem se zeptat, jako otvírák konverzace. Autem se rozhostilo ticho přerušované naléhavým homosexuálním sdělením Katy Perry “I kissed a girl and I liked iiiiit the taste of her cherry chapstick” což působilo v kontextu poměrně homofobní uzbecké společnosti dost nepochopitelně. Kdyby jen řidič věděl, co děláme v Česku… Ok, ani toto téma není příliš dobrý otvírák. Nevím, dál. Listuji v seznamu vhodných témat… počasí trapný, rodinný stav nechci vědět, v typu auta se nevyznám, ptát se na jméno a na věk je divný… vzdávám to. “It felt so wrong, it felt so right, don’t mean I’m in love tonight” sex stříká Katy Perry přímo z hlasu a v autě je ticho, že by se dalo krájet. “Tady je šedesátka?” ptám se zmateně na čtyřproudové dálnici svou pokřivenou uzbečtinou a řidič se na mě otočí s tím nejzářivějším úsměvem, co jsem kdy viděla. Jak moc dokáže úsměv změnit obličej! “Vy mluvíte Uzbecky!” Má úsměv přes celou tvář. “No, učím se. Už tři roky. Je to těžký jazyk.” “No tak to určitě! To řeknu kamarádům, to mi nikdo neuvěří. Všichni se jezdíme učit někam pryč nějakou angličtinu a ona jede sem. Vy za to snad ještě platíte za ty lekce, ne?” Váhavě přiznám, že ano. “No to snad není možný!” vybuchne smíchy. “To až budu povídat kamarádům! To mi nikdo neuvěří.” Tak jsem asi magor. Ale jsem ráda magor. Z nepříjemného boxera je rázem fakt milý chlapík.
