“Short” ride, Kyrgyzstán – Pozor, blíží se bouřka!

Pozor, blíží se bouřka!
Náš cíl je na horizontu. Nádherné, zářivě modré jezero v horské kotlině, těsně před zvedajícím se svahem k šedému skalnatému průsmyku ve výšce tři tisíce něco.

Jenže… postavit stan se třemi koňmi ve výpravě není jenom tak. Musíte – zaprvé – najít místo s pitnou tekoucí vodou a také s dostatkem dobré trávy pro tři koně. A dobrá tráva pro noční pastvu tří koní – to je kruh s průměrem cca 60 metrů kvalitní trávy. Následně – zadruhé – koně odsedlat, zatřetí sundat brašny, začtvrté koně přivázat na pastvu, zapáté je zadekovat, oni se začnou válet, takže následuje zašesté posbírat poztrácené deky a zadekovat znovu, dále vytáhnout z brašen podlážku a stan a začít stavět stan. Dále postavit předsíňku na sedla. Do stanu uklidit všechny svoje věci, do předsíňky uklidit kompletní výbavu pro koně, dále koně oddekovat, vyčistit kopyta, pak uvařit vodu na jídlo a za dvacáté páté potom uklidit úplně vyřízeného sebe konečně do stanu a začít obědovečeřet. Kompletně od zastavení koně po lehnutí si do stanu jsou to TŘI HODINY každodenní práce.
Tak co, za kolik to dáme, s krupobitím v zádech?

Hysterickým tempem se rozpadlým klusocvalem ženeme po vyšlapané cestičce na svahu, zoufale hledajíc alespoň náznak tekoucí vody. Koně naprosto chápou urgentnost situace a nemusím je ani pobízet. Černé mraky v zádech zuřivě hřmí a prudký vítr k nám občas zavane malou ochutnávku budoucí smrště ledových krup.

V dálce na horizontu se objeví jezírko v 3200 metrů nad mořem, naše plánované místo na postavení stanu. Tam! Tam kdybychom dojeli, to by byla krása! Jenže tenhle horizont, to je tak hodina jízdy. Nedá se nic dělat, je potřeba zakempovat někde dřív. Po levé straně svahu se otevře nádherný plácek s malou tekoucí říčkou, tak akorát pro tři koně. Hurá, seskočit a stavět! Kůň, bum, druhej, bum, třetí, bum, věci, hod, voda, škrt, stan, hod, kolíky, bum, tyčky, cvak, voda, zhas, stan, hup.

Dvacet pět minut. Tříhodinovou přípravu tábora jsme stáhli na nádherných dvacet pět minut. Bouřka jakoby čekala na povel najednou otevře stavidla, s prvními kroupami skáču do stanu, teplou vodu na jídlo už hotovou v předsíňce stanu, kroupy zuřivě buší na tropiko… jenže ouha.

Postavila jsem ten nejkřivější stan v historii lidstva.

• “Tvůj stan je tak křivej, že na přechod z levý karimatky na pravou karimatku je potřeba sedák a šerpa!”
• “Tvůj stan je tak křivej, že když ho necháš stát v zimě po větru, můžeš si v něm otevřít lyžařský středisko!”
• “Tvůj stan je tak křivej, že když ho postavíš v Pise na náměstí, tak vybereš na novej na vstupným!”

Pro úpravu povrchu stanu jsem následně během krupobití použila přesně šest koňských dek, naskládaných na jedné straně stanu do trojúhelníku, které vytvářely dojem toho, že se možná dá ležet i rovně.

Nedá se nic dělat, koně jsou se svou pastvou dnes spokojení, a to je hlavní.