“Short ride” Kyrgyzstán – Shamshy pass a nejhezčí místo v Kyrgyzstánu

Cesta na Shamshy pass vede pozvolným dvoudenním stoupáním přes dlouhé údolí řeky. Má to zásadní nevýhodu, a to je vhodné místo pro stan. S třemi koňmi jste poněkud limitováni možnostmi výběru, protože rovné místo s okruhem 60 metrů skvělé zelené trávy není vlastně skoro nikde. Kempujeme tedy (jako už asi tradičně) přímo na cestě. Konekonců, uplynulé dva týdny jsme nepotkali vůbec nikoho, takže není důvod chodit z cesty pryč.

*

Dnes mám noční službu. To znamená, že spím jen napůl a hlídám, co se šustne venku před stanem u koní. Kdyby náhodou přiběhl cizí hřebec, že se jde jako poprat s našimi mírumilovnými valachy, abych ho s kalhotama napůl žerdi v merino košilce v plus pěti stupních s hlasitým sprostým hudrováním honila půl hodiny po horské louce tam a zpět, nachladila si u toho záda a nakonec ho mácháním kladivem odehnala. A že přiběhne ten parchant! Pokaždé jiný. Skoro každou noc.

Okolo šesté ráno slyším ze stanu dusot kopyt – vyběhnu ven a k mému velkému překvapení jde přímo vedle stanu dvojice úplně cizích koní plně naložených nákladními brašnami. Koně projdou okolo bez zaváhání, jako by to byla nejsamozřejmější věc, naložit si ráno brašny na záda a vyrazit po téhle cestě sami někam do údolí. Jinak nikde nikdo.

O pár minut později se na horizontu objeví malinký stařičký pán, který popohání oslíka, opět plně naloženého věcmi. “Asi nějaká obchodní cesta, to mají celkem nepraktický nakupování”, pomyslím si, a probuzena začnu vařit ranní čaj. Záhada se vysvětlí až o několik hodin později, kdy na úzké římse nad srázem potkávám skupinu zhruba stoletých francouzských turistů s jedním mladým kyrgyzským průvodcem. Je jich přesně šest, stejně jako těch brašen na všech koních, a jdou úplně nalehko. Jen oblečení a hůlky. Zmateně se zastavíme přímo proti sobě. Tak dopravní zácpu bych zrovna tady teda nečekala. Vysvětlovat rusky, anglicky ani kyrgyzsky, že mají na úzké římse projít kolem stojících koní, že je to bezpečnější nemá smysl, jsou to francouzští turisté, a tak když nejde francouzský turista vedle kyrgyzského koně, musí jít kyrgyzský kůň vedle francouzského turisty. Moji nutkavou představu zástupu francouzských důchodců létajících s rozmachem jeden po druhém dolů do propasti pod srázem jako kuželky po úderu škodolibé koňské hýždě naštěstí nenaplní ani jeden z koní.

**

Úzká skalní římsa se rozšiřuje v kamenité pole a pokračuje k šedému průsmyku z jemného štěrku. Nekonečně dlouho stoupáme úzkou pěšinkou mezi obrovskými, oranžovým mechem porostlými balvany. Na průsmyku se otevře jeden z nejkrásnějších výhledů, co jsem kdy viděla a možná co kdy uvidím. Tak jsme tady. Shamshy pass кош келдиңиз. Sem se musím ještě někdy vrátit.