“Short” ride, Kyrgyzstán – Cesta přes řeku

První pokusy zdolat most přes řeku probíhají jak z amerického rodea. Bohužel jsem nestihla ani natáčet, ani fotit. Kůň na zadních, kůň na předních, kůň na zadních, pirueta…kůň na zadních…a tak dále První most je štěrkový, prostorný, a jen cca půl metru nad řekou. Po pár minutách boje je zdolán. Kůň si odfrkne a všichni okolo také. Nicméně, problém tím nekončí. Podle sovětské topografické mapy je před námi po cestě ještě mnoho a mnoho řek :))))

Za dobrou hodinku vjíždíme do nádherného červeného kaňonu. Sytě oranžová, železitá zemina se střídá s trsy sytě zelené trávy. Moje nejoblíbenější barvy – zelená a oranžová, pěkně pospolu v přírodní scenérii… zde se cesta ztrácí, díky prudkému dešti posledních dní, ve vymletém korytě tekoucí vody. Následuje tedy několik hodin zoufalé improvizace hledání a občas i vytváření cesty na svahu nad řekou. Kameny padají dolů do propasti a já s koňmi klopýtám na prudkém svahu nad řekou. Jelikož mám závrať, tak podobné terény nesu opravdu blbě – teď jen pevně doufám, že už to brzo skončí a rozhodně nikdy nebudu muset chodit podobnou trasu zpátky. Občas cesta končí v řece a následuje několik zoufalých brodění, návratů zpět i neméně zoufalá jízda přímo řekou.

Konečně jsme z kaňonu venku. Jenže – Tian odmítá jít vpřed. Cesta vede na pravém svahu vysoko nad hřmící řekou a Tian se právě na úzké cestičce rozhodl, že dál nejde. A se třemi koňmi se ve svahu nad řekou poměrně špatně manipuluje… Vzpínajícího se a vzdorujícího Tiana po několika hodinách boje společnými silami dotáhneme po svahu až k bouřící řece.

Nemusí ani mluvit, není absolutně žádných pochyb, že toto je TO místo, kde kdysi spadl z mostu a zranil se. Vratký mostek z několika dřevěných kulatin, složený ze dvou částí (asi pro kola Lady Nivy…). Uprostřed monstrózní díra, opticky zaskládaná pár suchými větvičkami. Pod tím bouřící řeka.

Podnikám sebevražednou misi a jdu názorně pěšky ukázat koním, že “tento most je úplně v pohodě”. Fidel to vezme jako jasný pokyn “hurá, jdeme dopředu” a najednou je na úzkých kulatinách nohou šest. Tak teď už není prostor na závrať ani na nějaké dlouhé přemýšlení – prostě jdem. S rozklepanýma nohama se uklidňuji na druhém břehu a snažím se na koně působit suverénně… Zpátky kaňonem se dneska vrátit do soumraku nezvládneme. V kaňonu nocovat nemůžeme, není tu žádná pastva pro koně. A navíc jsem si slíbila, že tím kaňonem už nikdy nepůjdu! Tak zkusíme Tiana motivovat, že by šel za koněm. Bez úspěchu. Tak před koněm. Taky bez úspěchu.

Tak já nevím… došla mi invence. Tak půjde prostě aspoň Čai, ten chodí dobře. Pak se uvidí. S nohama široce od sebe (jako kříženec poseroutky a námořníka) převedu přes most ještě Čaje. No, a teď už zbývá jen ten zrzavej chlup Tian.

Jak to bylo s tou liškou, kozou a vlkem? Převezu kozu, naložím vlka, kozu odvezu zpátky… vezmu Čaje zpět, aby převedl Tiana? Ale kdepak. Netuším, co ten kůň tady zažil, ale z jeho chování vím jistě, že přes ten most ho dnes nedostanu… nedá se nic dělat, zde není dobrých řešení. Každé řešení je tak trochu napi*u. Nejlepší bude tu řeku prostě zkusit přebrodit – a kdyby byla na začátku koryta moc hluboká nebo prudká, tak to raději otočit zpět a pokusit se najít jiné místo na brod. Nebo počkat do rána, to by mělo být méně vody. Nejistýma nohama přenáším po mostečku všechny brašny s výbavou a modlím se k univerzu.

(Přesně takto to bylo: Hrdina na Tianovi se nebojácně blíží k bouřící řece. Kůň se zuřivě vzpíná, bělmo mu strachem zakrylo téměř celé oko. S výrazem šílence se neohrožený jezdec střemhlav vrhá do nelítostného proudu. Kůň vzdoruje, proud je příliš silný.

Avšak na našeho hrdinu není žádný proud téměř silný! Svýma rukama, silnýma jako medvěd drží svého koně pevně proti vodě. Jako Bůh Atlas, držící nebesa, téměř nadpřirozenou silou drží proud vody daleko od svého koně. Kůň, podpořen neohrožeností svého jezdce, se vydá vstříc vodě. Díky svému jezdci řeku hravě zdolá a těší se na další pokračování cesty.)

Řeka naštěstí nebyla tak hluboká, takže s jistou dávkou pobízení ji Tian zvládnul. Uf, to bychom měli. Už jenom těch dalších cca deset řek po cestě…