Recenze – Expedice Chimgan

Nejprve dlouho poletíš. Tak dlouho, až tě bude ultra bolet zadek. To je v pořádku, protože je to za celý pobyt naposled. Z uzbeckých kozlíkových sedel totiž vůbec zadek nebolí, ani trošku. To je dost překvapivé vzhledem k faktu, že víc než sedlo to připomíná lešenářské trubky potažené něčím, co šila tvoje prababička. Ale ty trubky tě v horách dobře podrží a přijemně se k nim upevňují jezdecké brašny.
Takže problému s týdny jízdou týranym bolavym zadkem se bát nemusíš.

Přiletíš do země, kde je celý rok vedro. Vadit ti to nebude, protože hned druhý den začneš stoupat do hor, kde už je celkem přijemně. Když tě tam Lucka vezme ve stejné době jako mne (září), strávíš většinu jízdy v tričku nebo mikině. „Ale, jak to můžeš nazývat dobrodružstvím, když ani nedostanu příležitost trpět zimou a mrazem?“ slyším tě zvolat. Samozřejmě, že tu příležitost taky dostaneš, ale jenom po setmění a brzy ráno. To ti vadit taky nebude, protože v tu chvíli už budou koně většinou odsedlaní a ty u ohně s čajem a dobrou, teplou mňamkou, kterou ti uvařej šikovní kluci průvodci. Takže zažiješ zimu i vedro, ale né žádnou klimatickou tryznu, která by ti zkazila výlet.

Ač ti Lucka naslibuje, že klukům Průvodcům budeš moct často pomáhat, lže. Většinou tvoji pomoc vůbec nepotřebujou. Než ráno rozlepíš oči, bude už nejspíš půlka koní nasedlaná a čaj v přípravě. Pokud ne tak ano, mužeš donést sedlo ke koníkovi a natrhat mátu s šípkem, ale moc víc se po tobě chtít nebude. Máš tedy dost času na svoje nezbytnosti, jako zabalit svůj stan a připravovat se na cestu. Takže mít stres z toho, že udeláš něco špatně. Nebo, že po tobě někdo bude chtít něco, co nezvládneš, se taky bát nemusíš.

Celou dobu pojedeš na moc šikovnejch koníkách. Někteří z nich mohou vypadat lehce na umření, ale je to jenom trik, kterým tě chcou ošálit. Budou neúnavně ťapkat jistým krokem desítky kilometrů přes téměř tři tisíce metrů vysoké hory a rádi si i zacválaj. Všichni jsou loajalní, spolehliví a dobře čitelní, přestože to jsou všechno hřebci. Ti co nebyli, už jsou zpapaní. Takže můžeš bez obav fotit, kamerovat a užívat nádherné hory a výhledy. Je to zvláštní krajina. Na první pohled se může zdát furt stejná, ale v realu se budeš těšit na vrchol každého kopečku a zatáčky, protože její zdolání tě odmění supr čupr panoramatama, z kterejch ti spadne brada. Někdy pojedeš hodně vysoko, jindy zase v údolí, ale každý den to bude v nádherný přírodě s fajn lidma. V horách moc místních nepotkáš, v nížinách už jo, ale se většinou se domluvíš lámanou češtinou a ruštinou odposlouchanou z Johna Wicka. Vše ostatní ti Lucka ochotně přeloží. Takže hlady neumřeš, i když ji nebudeš mit právě u sebe a budeš výletovat někde solo v jiné části Uzbekistánu.

Suma sumarum tě čeká krásná aktivní koňodovča, dobrodružná, ale nikterak fyzicky náročna v krásné zemi s bohatou historií hedvábné stezky, kde se překvapivě snadno domluvíš a ultra dobře a levně najíš. Tak neváhej, objednávej a možná se tam spolu potkáme.