“Nevím, kolik toho víte o konich, ale…”
No, tak skoro všechno, pomyslím si, ale tak pojď, třeba se něco dozvím – a s touto myšlenkou jsem prave dostala nejlepší kurz kyrgyzského chápání koní
“Stačí se podívat na koně a uvidíte podle jeho svalové stavby, jaký měl život. Existují dva druhy svalů. Pohybové a kompenzační. Je to nová koňská věda, jmenuje se to biomechanika. Sleduju to na internetu. Když se ten kun pohybuje normálně, tak akorát, tak si buduje ty pohybové svaly. Ty rostou a kun dostává pěkný trénovaný vzhled. Ale když toho koně lidi začnou přetěžovat a on už není schopný to utáhnout těmi pohybovými svaly, tak začne i k normální chůzi používat taky ty kompenzační svaly. A potom je to na tom koni vidět. Když takhle několik let vyuziva ty kompenzační svaly k jinému účelu, než jsou určeny, tak na tom koni proste uvidíš, ze ty svaly používá špatně. A není to vizuálně hezký, proste ten kun tak vypadá, že byl přetěžovaný.”
“Wow. Takže ty si třeba kupujes kone na trhu jenom podle toho jak vypadá? Ze uz to na něm všechno poznáš?”
“Ne, ještě na nich jezdím. Na zkoušku. Kdyby třeba měl nějaký zlozvyky. Dost koni tady zvedá hlavu a prostě nezastavuje. Místní to ještě posilujou. Drží je udidlem ostře na místě a do toho je po zadku plácají bičem, aby šli. Pak to konim dělá to, že jim roste jeleni krk. Jak jsou pořad ve stresu. A naučí se ignorovat udidlo.”
“A proč to dělají ti místní?”
“Udržuje to koně v pozornosti. Aby byl kdykoliv připravený vystřelit dopředu.”
“Aha.”
Prostě kokboru trénink. Jiný kraj, jiný trénink.
